Petr Vaníček: Foglar a já

Rozhodně však můj mladý život Foglarovky ovlivnily. Zakládal jsem party (něco jako klub), vyhledával jsem podobná dobrodružství jako zažívaly Rychlé šípy. Dle vzoru jsem si udělal svou první KPZ.
Pak přišla střední a vysoká škola. S četbou to nevypadalo o moc lépe. Prostě mne to nebavilo.
Přibližně od sedmé třídy ZŠ jsem toužil stát se učitelem. Na pedagogické fakultě jsem cítil, že mne to moc nenaplňuje a založil jsem svůj turistický oddíl. Díky němu jsem se dostal do společností dětských spolků, oddílů, sdružení. hodně mi v tomto pomohl kamarád Rumcajs (ze Sokolova). Důležité však je to, že jsem cítil nutnost získat nějaké informace. Sáhl jsem po první Foglarovce. Tu jsem jedním dechem přečetl. Ve velkém sledu za sebou jsem přečetl všechny, co jsme měli doma. Zbylé jsem si koupil. Všechna díla Jestřába jsem přečetl zhruba za půl roku. Byl jsem knihami tak nadšen, že jsem je bral několikrát do ruky a ze všech jsem si vypsal ty nejkrásnější myšlenky - pasáže.
I děti v oddíle jsem se snažil k dílu Jaroslava Foglara dostat. Ale nenásilnou formou. (Pořád mám na paměti, že ani mne nikdo nedonutil, abych jeho knihy četl.) Psal jsem o jeho knihách v oddílovém časopise, vyprávěl jsem příběhy. V oddíle jsme zavedli i plno věcí, o kterých Jestřáb psal. Máme oddílovou "almaru", ctíme oddílové zákony (ty jsou s malými úpravami skoro stejné, jak je popsal Jestřáb), uzlujeme, máme KPZ, občas míváme "období bobříků", jezdíme na výpravy, ctíme zásady žlutého kvítku, ale hlavně propaguji čestnost, pravdomluvnost a kamarádství mezi členy i nečleny oddílu.
Jako oddíl jsme nikdy nevynikali nějakým zvláštním umem. Jako turistický oddíl jsme dělali hodně věcí. Ale v žádné jsme nevedli. (Trošičku provinění proti patera pé. J) Maximálně zodpovědně však mohu prohlásit, že jsme byli (a snad ještě jsme) velice slušný oddíl. Sprostá, vulgární, či jiná nevhodná slova u nás neuslyšíte. Stejně tak je samozřejmá pomoc a kamarádství. Zvláště té první části si já osobně velice vážím. Z různých srazů vím a hlavně vidím a slyším, že právě mluva je "otřesná".
A co tedy říci na závěr? Pokud mohu mluvit za sebe, tak já byl Jaroslavem Foglarem velmi ovlivněn. Řekněme z jedné čtvrtiny v dětství a ze tří čtvrtin v dospělosti. Nyní mi nečiní žádné potíže přečíst jakoukoliv knihu. A naučil jsem se to prostřednictvím děl Jestřába.
Jsme rádi, že jsme se mohli s Jaroslavem Foglarem osobně setkat v Praze na výstavišti, jsme hrdí, že máme v oddílové kronice jeho podpis, ale pyšní jsme na to, že náš život není prázdný, a že více patříme na stranu Rychlých šípů a ne BKP.
Ohledně dědictví po Jestřábovi mne mrzí, že bohužel v naší republice vítězí nějaký trapný zákon nad rozumem. (Ostatně další "pěkný" příklad je u osvojení a adopce dětí.)
Přeji (a snad mohu i za oddíl napsat: přejeme) Vám mnoho sil, nebe vysoké...

S pozdravem za oddíl Kapka Matěj
Petr Vaníček
Sokolov 20. ledna 2002