Co pro mne v dìtství znamenal Foglar
Moje dìtství bylo rozdìleno nìmeckou okupací na dvì èásti: ta první byla idylická - jako pobyt v ráji. Pak pøišlo vyhnání z ráje a doba tížívá. Foglar patøí do obou období mého dìtství.
Bydleli jsme na pražském Lobkovicovì námìstí. Každý týden jsem spìchala k novináøi proti Olšanským høbitovùm, abych si koupila nové èíslo Mladého hlasatele. Nejvíce jsem se tìšila na Rychlé šípy. V mých vzpomínkách je to všechno naplnìno jasem. Sedávala jsem ve slunném pokoji s vyhlídkou na Spoøilovskou pláò a hltala dobrodružství bratrství Rychlých šípù.
Pak v jednom dni plném lezavé zimy a plískanice pøišla okupace a krátce nato události 17. listopadu. Moje babièka bydlela blízko vinohradské koleje. Po šoku, který utrpìla tìmito událostmi, za nìkolik týdnù zemøela. Pøestìhovali jsme se spoleènì s dìdeèkem do vìtšího bytu v Ibsenovì ulici. Tam už si hlavnì pamatuji ten pocit tíže. Nedostatek topiva, papír místo skla po nevybuchlé bombì ve Vinohradském divadle, strach z Gestapa pøi heydrichiádì. Foglara jsem èetla dál, ale už mi nešlo o dobrodružství - toho bylo kolem mne až moc. Místo toho jsem v jeho díle hledala víru v etické hodnoty. Spoleènì s jinými autory -Milošem Seifertem a Gammou - mi pomohl, že jsem neztratila nadìji.
prosinec 2001
Švestka (Sylva Šimsová roz. Maiwaldová)