Ivančena 2003 - pot a kamení

Tomáš Szennai (Tom-Set), tajemník Pražské rady Junáka: První sobota po svatém Jiří, 26. 4. byla pro mnohé pražské skauty ve znamení výpravy na Ivančenu a Svatojiřskou skautskou pouť. Péčí ORJ Praha 9 a organizátora Rikitana byl pro Pražáky letos na Ivančenu vypraven autobus. Účastníků se sešlo na čtyři desítky, mnozí z nich na tradiční poutní místo skautů, trempů zamířili poprvé. Těm byl určen i zasvěcený výklad Windyho o odboji slezských skautů a událostech spojených se vznikem pietní mohyly. Skautského zájezdu se účastní i členové pražské pobočky SPJF a jak se dočtete dále, budou mít výrazný vliv na úspěch výpravy; Poučeni literaturou, kterou mezitím propagují zbývající členové pobočky na knižním veletrhu v Praze, doznáváme, že neúměrně zatěžujeme kamením BUS. Naštěstí

nakládáme v noci, takže nás není tak vidět, jinak by nás spíše odkázali na pragovku z kamenolomu. Zásluhou ORJ Praha 9 a již zmíněného předsedy Rikitana bude na Ivančenu vynesena nová pamětní deska. Tom-Set z blízkosti základů sídla PRJ vyloupl největší dlažební kostku, prý aby bylo nahoře něco ryze pražského. Nezahanbil ani kamarád Menhart, který se chtěl před skauty vytáhnout a celou jeho krosnu vyplňoval pískovec (zapomněl jsem odkud je, ale asi z Karlova mostu). Do něj s Michellangelovskou zručností Menhart vysochal ježka v kleci v nadživotní velikosti a zkamenělou reklamu na www.bohousek.cz! Další člen pobočky, jinak čilý oldskaut Ivan Vápenka zase nese digifoťák, takže komu se nebude líbit tato reportáž, uvidí aspoň fotečky. (Já sám jsem málem zkameněl, když jsem zjistil, že mi s ním Ivan nevyfotil – pozn. red.). S pamětními deskami a balvany pro rostoucí mohylu nezůstali pozadu ani další účastníci (kdo je sebral až před vrcholem, neprozradíme). Posilněni jízdou v autobuse od 03 h, vyrážíme před devátou ze základního tábora v obci pod horou. Tom-Set žijící v úrodné nížině Rokytky a zvyklý překonávat výšky po eskalátorech, začíná tušit nadmořskou výšku a zdolávané převýšení. K vrcholu nehledí, neb je zcela shrben k zemi. Po 100 metrech to chce vzdáti, po dalších sto krocích uvažuje umístit pražský kámen o něco níže. Závaží je značné, navíc je poněkud deprimující pohled na značný dostatek kamenů všude okolo. Nakonec je dovlečen - silou cizí vůle a přáteli - v rekordním čase k Ivančeně. Společně s Menhartem zde osazují své suvenýry. Zdařilo se! Pozadu nezůstala ani Daniela Tom-Setová, která na vrchol dovlekla bezesporu nejtěžší kabelku ze všech dam a též kostku z chodníku právě rozkopané Českomoravské třídy, tedy názvem téměř státní avenue. Vsazena je i pamětní deska ORJ a PRJ, nad hlavou nám přitom vlaje prapor Junáka z Jamboree ve Francii v r. 1947. Pražáci se u Ivančeny shledali všichni a stále proudí davy skautek a skautů z Moravy i Slezska, nechybějí ani zahraniční účastníci, např. vodní skauti ze Slovenska. Překvapivě se to zde s ohledem na nadmořskou výšku modralo vodáky. Jak ale konstatoval Menhart: „..lodí nemajíce!“ Patrně suchozemci více splývali s terénem. Lze se sem dostat i na kole, jak jsme se přesvědčili v nejhorším úseku pod Lysou, opět ale Menhart dodává sil zničeným bicyklistům provoláním: „Já myslel, že na kole se jezdí a né tlačí…!“ V poledne zazní Skautská a Československá hymna snad ze dvou tisíc hrdel, tolik, nepočítaně, nás tam bylo. Do nadmořské výšky přes 900 m vynáší Tom-Set speciální dotisk Tam-Tamu, pamětní kartičky i nové pohlednice včetně knih Dějiny trampinku a právě vyšlou knihu Ivana Makáska Kluci z Dakoty o ilegálním skautingu. Zde ji křtí v autorově nepřítomnosti potem a kamením. Leč v této nadmořské výšce se již moc čísti nedá, řádky řídnou. Ihned po zbavení se břemene, Tom-Set vymýšlí, co příště vynese na Ivančenu. V úmyslu má opuku ze sklepení PRJ, tu tady nemají, vypadá efektně a je lehčí. Navíc po vzoru Menharta chce do ní vysochat reklamu na www.cin-centrum.cz, tedy nový, nezávislý „infokanál“ brášků z původně tištěného Činu. Jen lituje, že mají tak dlouhý název. Od vrcholku Lysé Hory si pak odváží zkamenělinu, která vypadá jak ježek v kleci, který ale nejde vyndat. Naštěstí byl u cesty a v měřítku 1:1. Teď by měla přijít tečka za vydařenou akcí, ale Ivančenou to neskončilo. Čas po poledni a hřející slunce brzo vybídnou k výstupu na tající zasněženou Lysou Horu. Však tam také míří procesí skautů ze všech stran. Daniela, Menhart a protestující Tom-Set vyrážejí. To co bylo pro přítomná vlčata hračkou, se pro netrénovaného tajemníka Pražské rady stalo zdoláním pověstné Lhoce Šar. Mezi klopýtáním, funěním, sklouzáváním po ledovci nahlas vzpomínal svého dětského literárního hrdinu Jana Švermu a jeho slovy pronášel „Nechte mne tady!“ Leč nestalo se, a když nakonec stanul na Lysé Hoře, vyfotil u kóty v nadmořské výšce 1323 metrů poslední vynesené číslo TAM-TAMu. Pak již skoro nic nepromluvil. „Pokud horolezci uvádějí, že sestup bývá obtížnější, tak jim, prosím, věřte!“ (T. Szennai pod Lysou Horou, 26. 4., 15:58 h) Z Lysé Hory bylo navázáno spojení s Prahou, kde se v ten samý den konala již II. Skautská národní Svatojiřská pouť. Letos se několik desítek skautů sešlo v bazilice premonstrátského kláštera na Strahově a akce posléze pokračovala v blízkém Hájku s programem až do večera. Význam slavnostního rázu Svatojiřské pouti podtrhlo i udílení vyznamenání Náčelnictva Junáka. Nejvyšší skautské vyznamenání, řád Stříbrného vlka, zde obdržel br. Blažek – Merkur, nestor Ekumenické lesní školy a br. Kafka – Owígo převzal vyznamenání pro „samizdatovou“ redakci Činu. Za obnovu tradice Svatojiřské pouti budiž dík duchovnímu rádci a místonáčelníkovi br. Zikmundovi – Balúovi. Letos se po mnoha letech nekonala proslulá uhříněvská Georgiáda, a tak je dobře, že se Pražáci, kteří zrovna nestartovali v okresních kolech Svojsíkova závodu, rozdělili k účasti na těchto významných skautských akcích. Počasí poutníkům přálo, slunce nás hřálo v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. P. S. Autorovi již otrnulo a masti také dělají své, takže nyní se poohlíží po klubu zdolavatelů českých velehorských tisícovek. Tom-Set, kavárna Slavie, 27. 4., 09:28 Psáno pro ČIN, TAM-TAM, Wampum a Kmenové noviny OS (snad to někdo zkrátí)