Tábor s Bobří stopou - 13. srpna 1992

Dnes měl Delfín rozcvičku – a pořádně nás protáhl. K snídani byly knedlíky s vejci, rohlík a čaj. Pak šli Letáčci mýt nádobí, my slaňovat do týpí a Šipky šli na „indiánskoíu stezku“. Přišli nějací pionýři. Když odešli, šli jsme na stezku my. Šli jsme udolími zdejšího potok, až neuvěřitelně krásnými a zelenými, plnými různých chat a campů. Sem tam nás čekaly otázky s indiánskou tematikou. Končilo to u rybníka, kde se koupeme. Tam ve stavidlu byla kachna, která nemohla vzlétnout, byla tam uvězněna. Vraceli jsme se stejnou cestou a sbírali otázky.

K obědu bylo rizoto, pak se chvíli lasovalo a šlo se na další hru. Měli jsme z čísel a písmen složit poselství, tak aniž bychom lístečky nosili a trhali ze stromů. Museli jsme si to zapamatovat. První to měly Letky, pak Šipky a nakonec Vlci. Nejúplnější jsme to měli my. Ale Letka Vyhrála. Pak se lasovalo a kritizovala Bobří stopa. Pak jsme nahlédli do našich dopisů, co posíláme do Brna. Nejvíce se líbila moje kritika ///po deseti letech – tehdy jsem dopisy psal na formát A3 oboustranně a několik listů///. K večeři byly topinky buď s česnekem nebo !marmeládou! Až nastala tma, zpívali jsme písničky, společně se zasmálo povídání o Katově (všechny družiny) a také bylo i ŽIVÉ VYSÍLÁNÍ BOBŘÍ STOPY. Bylo to zajímavé, jak si kdo představuje Bobří stopu. Možná se zde objevily i některé nápady pro ty, kteří ji dělají.