Tábor s Bobří stopou - 16. srpna 1992

Probudili jsme se do teplého jitra. Sbalili rychle věci a sundali týpí, uschovali tyče pro další použití. Kolem 11. odjel Delfín s Valdou ///Valda = Škoda 100/// do Brna. Byl ještě oficiální nástup, kde se ukončil tábor a sundala se vlajka. V 10 hod. byl oběd – topinky. Jestřáb zůstal a ještě uklízel a my šli rychle na vlak do Říkonína. Jestřáb ho nestihl. Na nádraží bylo strašně lidu. V Brně jsme se rozprchli do všech koutů republiky. Po deseti letech

– TEN TÁBOR JE PRO MĚ PROSTĚ NEZAPOMENUTELNÝ. Budu na něj vzpomínat do konce svých dní. Byl bezvadný v tom, že jsem se tam setkal s lidmi naladěnými na stejnou notu – doslova z celé republiky, pronikl do činnosti SPJF a vlastně i získal svojí přezdívku, po té, co jsem spadnul do rybníka, a pak kdy jsem šlápnul do ešusu a svalil se málem do potoka…