Nezáleží, z kterých čtvrtí každý z nás tam jednou šel...

Mnoho jar již přešlo nad temnými a tajemnými uličkami a mnoho generací již v těchto uličkách pátralo... Už je to pár let, co moje kroky směřovaly každou volnou chvilku do těchto míst. Tenkrát bylo docela nebezpečné sem chodit a byli i mnozí, kteří svoji návštěvu tajemných uliček potom museli vysvětlovat někde úplně jinde a někomu ještě tajemnějšímu. Jeden z kluků jednou potřeboval pomoci. Byl malý a bylo mu asi deset let. Někdo ho chytil a vyhrožoval mu výpraskem.

Požádal mě tenkrát o pomoc a moji pomoc dostal. Někomu se to nelíbilo, a bylo proto pro mě lepší se do těchto uliček již nevracet. Ten, kdo mi moji pomoc malému chlapci tenkrát vyčetl, byl mnohem mladší než já, ale patrně si myslel, že má právo rozhodovat. Za pár let na to potřeboval ten malý kluk zase pomoci. To už mu bylo dvacet, ale zemřel dřív, než se k němu někdo dostal. Možná, kdyby mu tenkrát někdo neřekl, že do temných uliček již nesmí, možná mohl ještě žít. Jenže on se tenkrát bál, zatím co mě pouze znechutilo jednání někoho, kdo si o sobě moc myslel. Ten malý kluk byl můj synovec Jenda, mezi skauty zvaný Muf. V těch temných uličkách bydlel a hledal kamarády. Bohužel je však musel hledat jinde. Kvůli komu? Ozve se někdo z těch let? Čekám...
Nezáleží, z kterých čtvrtí každý z nás tam jednou šel...

Gibon