Aťka Janoušková hraje Bohouška!

2. prosince 2001 se konala v pražském divadle ROKOKO na Václavském náměstí premiéra „Rychlých šípů“ - dramatizace příběhů spisovatele Jaroslava Foglara. S herci divadla dramatizaci nastudoval uherskohradišťský režisér Robert Bellan, který přijal nabídku divadla poté, co své „Rychlé šípy“ úspěšně uvedl na prknech svého domovského divadla v Uherském Hradišti a později i v rámci „festivalu dětského divadla“ v Praze (v Divadle v Dlouhé ul.). Každý takový pokus - totiž oživit foglarovskou myšlenku - musíme my všichni, kteří žijeme v onom Foglarovském světě, přivítat a přirozeně podporovat. Nicméně premiéra „Rychlých šípů“ v ROKOKU přinesla některým přítomným skalním foglarovcům...

určité rozčarování.
Premiérové publikum je snad jiné, než to běžné, které na podobné divadlo chodí. Zde zasedli známí herců, příznivci divadla, sponzoři a v neposlední řadě divadelní kritici. A mezi nimi (v 1. a 15. řadě vítězové 1. mistrovství světa ve vyjímání „ježka z klece“ a členové vedení Pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara).
Lákavé byly barevné plakáty a fotografie v pasáži ROKOKO, a tak jsme s napětím sestupovali po schůdcích do útulného pražského divadélka. Od hostesek jsme zakoupili program a usedli do polstrovaných sedadel.
Počátek byl nadějný - momentu překvapení využil režisér Bellan takovým způsobem, že do role vedoucího Černých jezdců, kteří chtějí ztrestat Jarku Metelku tenisovými míčky, obsadil „mrňavou“ Aťku Janouškovou (zahrála si v druhém jednání také Bohouška). To byl ovšem první a skoro poslední nápad. Pak následovaly „skeče“ složené z jednotlivých rychlošípovských příběhů, plné toporných deklamací a replik, při kterých se mnohým divadelním kritikům hnal do ústal spíše útrpný smích. Např. scéna, kdy Mirek Dušín pochoduje po jeviště se spadnutými trenkami, je doslova trapná, a tak bychom mohli pokračovat. Určitým oživením se ovšem ukázal být hudební doprovod, kdy jednotlivé „skeče“ doprovázely současné melodie (např. při hledání Maxmiliána Drápa - alá Akta X) a taneční kreace na potemnělém jevišti při přestavbě scény. Ta probíhala podobně jako v muzikálu - sami herci v pauze scénu připravili pro následující příběh.
Přiznám se, že o přestávce jsem byl skutečně rozpačitý tak, že jsem nevěděl, co si o představení mám myslet. Pravda, zasmál jsem se povícekrát, ale že bych smíchy spadnul ze sedadla, to tedy ne. Je zajímavé, že Ti, kteří viděli uherskohradišťské zpracování, mi svým způsobem dávali za pravdu a uherskohradišťské nastudování považovali za mnohem lepší, už proto, že bylo prý propracovanější, že nebylo tak strohé, deklamativní a toporné.
Druhá část představení nás ovšem příjemně překvapila a to zejména díky výkonu představitelů Bratrstva kočičí pracky (Dlouhé Bidlo - Jelena Juklová, Štětináč - Ljuba Skořepová, Bohouš - Aťka Janoušková), kteří do hry vložili vše. A tak po rozpačitém 1. jednání a výborné druhé části jsem v závěrečném potlesku všem hercům s chutí zatleskal, zvláště, když Rychlé šípy zpívaly „Volají nás lesy vody, pojďme hoši do přírody...“
Moje rozpačitost snad tkví v tom, že si myslím, že parodie by neměla urážet svojí předlohu. Přiznávám, že po prvním jednání mě něco podobného napadlo a i to, že by se Jestřábovi možná tyhle „Rychlé šípy“ moc nelíbily. První uvedení je ovšem jiné než ta následující, kdy se jednotlivé dialogy usazují a vylepšují...
Druhé jednání „Rychlých šípů“ mě ovšem přesvědčilo spíše o opaku. Je dobře, že „rychlošípovská myšlenka“ žije dál. Neváhejte proto a přijďte (přijeďte, přileťte) se na Rychlé šípy se svými kamarády do ROKOKA podívat, představení stojí určitě za shlédnutí.

Rychlé šípy (podle předlohy Jaroslava Foglara) nastudoval Robert Bellan (scénář a režie). Scéna - Adam Novák, kostýmy - Šárka Bellanová, pohybová spolupráce - Štěpán Karlesz, Asistent režie - Veronika Koudelková. Hrají: Jiří Hána (Mirek Dušín), Jan Holek (Jarka Metelka), Adam Novák (Jindra Hojer), Václav Jakoubek (Červenáček), Michal Gulyáš (Rychlonožka), Ljuba Skořepová (Štětináč), Jelena Juklová (Dlohé bidlo, Černý jezdec, Zloděj), Aťka Janoušková (Bohouš, Černý jezdec) a další. Premiéra: 2. prosince 2001. Divadlo ROKOKO.
Doporučení: Přijďte se podívat!