Kdo porozumí dávnému vzkazu?

Tuto vzpomínku nezasílám pouze Tobě, Franci, a našim vrstevníkům, nýbrž i těm, jenž pokračují v našem díle započatém. Doufám, že pochopíš a nepodivíš se nad tím, jak hluboké kořeny v mém životě má dětství strávené mezi vámi. Vzav do ruky pero, porušil jsem Slib, neboť jinak nejednal by člověk mého ražení, když doslechnuv se zprávy, že nenastal předvídaný konec. Proto i teď, odloučen nejen místem, ale i časem, slavím opět 21. července jako dříve - svátek Hlavy.

Prosím nespílej pošetilci. Vždyť stále platí: Noc vkrádá se k nám, však my jsme pevně spolu, ani úsvit nás neohrozí, paprsek sluneční je zbraní slepých. Karel K. 18/7 1910

Text skutečného korespondenčního lístku předaný při jednom ne příliš veřejném setkání příznivců tajemství uliček staré Prahy.

Z archivu Petra Molky - Besta