Milí čtenáři! Tímto článkem vyrovnáváme informační dluh vůči Vám i redakci Bohouška a věříme, že budeme schopni Vám touto cestou předávat zprávy o dění v Akademii Jaroslava Foglara i v následujícím akademickém ročníku 2026/2027.
1) Bez foglarovek bych skončil v pasťáku
Takto dramaticky vyznívá titulek dalšího rozhovoru Lukáše Kašpara na foglarovské téma v časopisu Téma 23/2026. Zpovídaným je tentokrát badatel, spisovatel, hudebník a tramp, člen Foglarova oddílu – Jaroslav Čvančara – Jáček. Rozhovor jsme si s velkým zájmem přečetli a rádi doporučujeme, neboť se z převážné části týká právě vztahu Jáček / Jestřáb.
2) Kdo kreslil borovici?
Všimli jsme si, že celá řada foglarovců se mylně domnívá, že autorem doprovodné kresbičky k legendárnímu úvodu „Pojď se mnou tam…“ z knihy Kronika Ztracené stopy je sám Jaroslav Foglar. Není tomu tak. Kresba s borovicí a zapadajícím sluncem sice nese foglarovské rysy, ale jejím skutečným autorem je Gustav Krum!
3) U Šmejkalovy ohrady
Právě nám přišly další cínové figurky z dílny Petra Rýgra! Sada obsahuje část Šmejkalovy ohrady, odsouzence Jarku Metelku, lstivého válečníka Mirka Dušína a dva Černé jezdce. Zajímavostí je i samotný obrázek na krabičce: Je totiž sestaven hned ze tří okének příběhu Mirek osvobozuje Jarku. S panem Rýgrem jsme se ihned telefonicky spojili, abychom mu poděkovali za krásný sběratelský kousek a zároveň jsme jej vyzvali k tvorbě dalších rychlošípáckých postaviček. Což takhle třeba duch mrtvé Jeremiášky?
4) Nebezpečné hry (a kouzla s časem) staré Jeremiášky
Závěrem 177. kolegia si vzal slovo Martin Rosol, aby pohovořil o tom, čeho si také všiml v novém románu Pavla Horny Nebezpečné hry staré Jeremiášky: „Děj knihy se odehrává od druhé poloviny listopadu, tedy krátce po smrti Jeremiášky (11. listopadu) do Vánoc. Budeme-li při řazení událostí vycházet z pořadí příběhů Rychlých šípů tak, jak postupně za sebou následují (jak také jinak), narazíme v románu Pavla Horny na celou řadu časosledných nelogičností,“ uvedl svůj příspěvek Martin Rosol. „Pojďme se na ně nyní blíže zaměřit:“
„Už ve druhé kapitole můžeme na straně 11 číst: Od chvíle, kdy načapaly (RŠ) a potrestaly partu kluků, kteří mu (Sehnoutkovi) zpestřovali život vysypáváním nádoby s popelem… Tato příhoda se ale stala až o více než rok později! Ve dvacáté kapitole na straně 78 čteme: …a nezapomněli by navštívit ani Tondu Pírka a ostatní obyvatele chlapeckého domova. Podobně ve 36. kapitole říká Mirek: „Můj tatínek nedávno zařídil něco podobného pro našeho kamaráda Tondu Pírka…“ Tondu Pírka ale Rychlé šípy přece ještě neznají! Potkají se s ním až při své vánoční nadílce v Černém údolí a do chlapeckého domova se Tonda dostane až v únoru následujícího roku! V 53. kapitole Rychlé šípy vyrábějí dárky pro sirotčinec. K tomu ovšem došlo až o rok později, v příběhu Nadílka opuštěným dětem. V téže kapitole Rychlonožka přemýšlí: …babičce koupí bačkory a dědečkovi párátka… …Ale táta…co mu jen pořídit? Takto ale Rychlonožka uvažoval až o dva roky později v příběhu RŠ kupují vánoční dárky! Jedině snad, že by Rychlonožka kupoval svým blízkým každý rok to samé. (O bačkorách pro babičku a párátkách pro dědečka čteme též v kapitole 18). Rovněž v následující, 54. kapitole čte Jindra na tabulce: „Sáňkování v této ulici je povoleno“. I toto je odkaz na stejný, o dva roky pozdější příběh.
Dále tu máme několik věcných chybiček: Ve 12. kapitole na straně 48 Jindra vzpomíná na „…pohyby Jeremiáščiných bezzubých úst…“ Jeremiáška ale vůbec nebyla bezzubá! Naopak! Měla pořádné klofáky! Stačí si jen pozorně prohlédnout některou z detailních kreseb Jeremiášky od pana Fischera! V kapitole 17 čteme: Děda ho (Rychlonožku) jako jediný z rodiny oslovuje přezdívkou… Není to pravda. Důkazem jsou příběhy Rychlonožkův štědrý večer, kdy ho přezdívkou oslovuje tatínek a Rychlonožka ve snu vynálezcem, kdy mu sice jen ve snu říká „Rychlonožko“ maminka. Dalším důkazem je pak kapitola Psaníčka domů z knížečky Příběhy Rychlých šípů. Zde ho přezdívkou oslovují v dopise rodiče.
Vadí a rozčiluje mě také nadbytečné „se“ v Jeremiáščině zaklínadle Když srdce psí se v krvi vlastní vaří a pozře „SE“ v čase půlnočním… Tato nepřesnost se vyskytuje v knize hned na několika místech. Soudím, že původní text Foglarův by měl zůstat zachován přesně.
Souhlasím s předpokládanou námitkou, že dětský čtenář si uvedených nedostatků nejspíš vůbec nevšimne a nebude je řešit. To ale není případ takového šťourala jako jsem já!,“ uzavírá se smíchem Martin.
Tolik tedy ze 177. kolegia AJF.
Nový akademický ročník jsme odstartovali 30. srpna tradičním Rokosovým memoriálem a následovat bude 16. září 178. kolegium AJF.
Pozor! Zářijové kolegium výjimečně nebude v klubovně v Bělehradské ulici, ale uskuteční se pod přístřeškem ve dvoře domu s klubovnou spolku Pražská Dvojka – Hoši od Bobří řeky v Kubelíkově ulici č.1150/48 Praha 3 – Žižkov. Je to dům s nápisem ČVANČARA – FILM. Začátek setkání bude jako obvykle v 18:00 hodin. Těšíme se!
.jpg)
