Pražský deník (7. 12. 2014): Ředitel Městské knihovny Praha: Junáka spasilo Pražské jaro a kryptoskauting

Skauti neváhali ani vteřinu. Rychlá a energická obnova českého Junáka je neodmyslitelnou součástí mozaiky revolučních listopadových událostí roku 1989. Historicky třikrát zakázaný Junák měl již v roce 1990 sto tisíc členů a nyní je nejvýznamnější organizací svého druhu v zemi.
O událostech, které formovaly novodobý český skauting hovořil v rozhovoru pro Deník Tomáš Řehák, dlouholetý člen vedení Junáka - svazu skautů a skautek České republiky a ředitel Městské knihovny Praha.
.... Které události formovaly jeho ranou historii v roce 1989?

Jednou z prvních významných iniciativ bylo v listopadu 1989 založení Skautského informačního střediska. Tvořili ho především lidé z Foglarovy „dvojky", jmenovitě například Milan Žaloudek, její tehdejší vedoucí. Stalo se takovým neoficiálním koordinačním centrem. V prosinci se poté v budově Městské knihovny v Praze konalo něco, co sice ještě nemělo status sněmu, ale jednalo se o shromáždění, kde se řešily první organizační záležitosti. Do velkého sálu knihovny nakonec dorazilo tolik lidí, že jednání muselo být přenášeno audiomostem až na dvůr Klementina pro ty, kdo se do sálu nevešli.
.... Pro širokou veřejnost je ikonou českého skautingu Jaroslav Foglar. Jaká byla jeho role při obnově Junáka v letech 1989 a 1990?

Foglar, co já si pamatuji, nesehrál při obnově Junáka po 17. listopadu 1989 žádnou roli. Samozřejmě, že mohl začít vystupovat veřejně, a že začaly vycházet jeho knihy, což byl, alespoň pro mou generaci, zcela jistě obrovský zážitek. Do vedení se však nijak nezapojoval. Foglar byl vždy vnímán jako enfant terrible českého skautingu. Byl hodně svůj. Vlastně si vybudoval vlastní výchovný systém, který byl silně ovlivněný skautingem, ale dělal si věci tak trochu po svém. Hodně svá vlastně byla i jeho pražská dvojka, oddíl, který nedávno oslavil sto let kontinuálního fungování. Je však nepochybné, že Jaroslav Foglar je jedním z nejvýznamnějších metodiků 20. století. Nikdy se však nezapojoval do jakýchkoliv organizačních struktur, do nějaké vyšší politiky. To mu bylo zcela cizí a vzdálené. On prostě žil se svým oddílem. Se svými čtenářskými kluby, se svými knížkami a čtenáři.

Celý text najdete zde.