V letošním roce si připomínáme 85. výročí Rychlých šípů, jejichž první příběh vyšel na stránkách Mladého hlasatele 17. prosince 1938. V roce 2024 však připadá výročí celé řady dalších knih Jaroslava Foglara, které vyšly v prvním vydání v roce končícím čtyřkou:

... Nezestárneme! My zůstaneme věčně mladí ve svých příbězích zapsaných v naší kronice. Tisíce a desetitisíce chlapců přijdou po nás a budou prožívat svoje vzrušená jara, tak jako my jsme prožívali to první, když jsme si založili svoje sdružení...
V čem i dnes tkví kouzlo Hochů od Bobří řeky, jejichž příběh se odvíjí od nenápadného pátku dne 13. března a jejichž první vydání jsme si připomněli 4. března?
Čím to, že ani za letošních neuvěřitelných devadesát let legendární příběh ze Sluneční zátoky neodplavila Bobří řeka?
Na to si odpoví nejspíš každý sám, každý trochu jinak...
V Slovíčku - nedělní příloze Českého Slova z 4. března 1934 se čtenáři poprvé mohli setkat s Vilíkem a Jirkou, jejichž spor s Novočtvrtníky o míč byl počátkem příběhu, který přežívá dodnes. Znalci citují, kdyže to vlastně začalo: přece pokaždé stejně v pátek dne 13. března. A mají pravdu, protože v knižních vydáních je počátek děje opravdu zasazen na přelom 12. a 13. března. Ale v Slovíčku ješte musíme navléknout zimníky, jelikož vyprávění se začíná v pátek dne 13. února.
Ale ať už se začalo v únoru nebo březnu, jisté je, že příběh dosud nekončí, protože Tisíce a desetitisíce chlapců přijdou po nás a budou prožívat svoje vzrušená jara, tak jako my jsme prožívali to první...

Před 25 lety odešel Jaroslav Foglar.
(6. července 1907 – 23. ledna 1999)

Zdeněk Pírek (1933 - 1990) byl jedním z nejvěrnějších přátel Jaroslava Foglara a byl od 60. do 90. let minulého století výraznou postavou foglarovského hnutí. Příznivce a čtenáře Jestřábových knih obesílal dopisy, komunikoval s nimi prostřednictvím Pošumavského hlasatele, Rychlých šípů nebo prostřednictvím Klubu přátel Jaroslava Foglara, jehož byl výraznou osobností. Vzpomeňme na něj i v těchto dušickových dnech.

Čas dušičkový, čas předvánoční je dobou vzpomínek. Na Bohouškovi již tradičně (v pravém sloupci) připomínáme jména foglarovců, kteří již nejsou mezi námi a jsou tam, kde oblaka vysoko plují. Současně pátráme po jejich osudech i místech posledního odpočinku. Dlouhá léta jsme nevěděli, kde je pohřbený Stanislav Sohr (1925 - 2000), básnik a publicista, který se v 60. letech významně zasloužil o rehabilitaci díla Jaroslava Foglara jako ředitel ostravského vydavatelství Puls.

Na konci srpna to bylo dvacet tři let, co jsme s Bestem a Krizmenem začali dělat foglarovský magazín Bohoušek.cz. Na tradiční výroční redakční sraz však došlo až v pondělí 23. října. Tentokrát jsme za místo setkání zvolili Radlice, kde se začala v devadesátých letech na Křížové ulici v bývalé viniční usedlosti, později voskářce, ještě později drážním domku Buštěhradské dráhy, ještě o něco později domku Československých státních drah a úplně nejpozději prostě domku Halbychových odvíjet činnost naší (s Bestem) prodejničky Orin, na jejíž půdě vyrostlo Pražské sdružení žlutého kvítku, v září před třiceti lety Pražská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara, a kde jsme společně všichni tři tehdejšími možnými prostředky začali šířit informace z foglarovského světa. Sem se tedy táhnou i kořeny pozdějšího vzniku internetového Bohouška, bez základů z Radlic by možná nikdy na svět nepřišel.

Když občas na pátek připadne třináctý den v měsíci, asi i ti nepověrčiví trošičku zbystří :-) ...
Číslo třináct zaujímá v tvorbě Jaroslava Foglara i v oddíle, který vedl - v skautské Pražské Dvojce - Hoších od Bobří řeky, nepřehlédnutelné místo. A najdeme ji - třináctku - v souvislosti s foglarovským světem, leckdy i nečekaně ... Připomeňme si fenomen foglarovské třináctky naším starším článkem Když napočítáme do třinácti ...

Pražské pobočce Sdružení přátel Jaroslava Foglara – nejstarší činné pobočce SPJF – se na pomyslný narozeninový dort 25. září muselo vejít už plných třicet svíček.
Velké poděkování patří všem těm, kteří se za tři desítky let v jakémkoliv období a na jakkoliv dlouho na činnosti Pražské pobočky jakkoliv podíleli – členstvím, spoluprácí, organizováním, radou, pomocí, náměty, podporou, vedením, účastí… Jenom díky těm všem se odehrálo tolik příběhů, díky těm všem je „kronika“ Pražské pobočky vedená tři desítky let a pěkně obsáhlá.
Pojďme spolu psát další stránky kroniky!
Pojďme spolu zapalovat další narozeninové svíčky!
Pojďme spolu s Pražskou pobočkou zažívat další nové příběhy!

Šestého dne července měsíce LP 1907 v půl druhou hodinu odpolední v sobotu ve výročí upálení Mistra Jana Husi narodil se náš druhý jedináček a sice v Praze II v ulici Benátecké číslo 3.
Den byl překrásný a Mamičce pomáhala paní Bába Černá z Prahy bez pomoci lékařské.
Mamička a děťátko zdrávo, buď jméno Boží pochváleno!
Náš Zděnda malej jen několik minut před narozením bratříčkovým na pohovce usnul! - -
Ten se podiví, až ho uvidí hajat ve své postýlce.


6. července 1910 ve středu večer ¾ na 10 - na den upálení mistra Jana Husi. –
Dnes je našemu Vávečkovi 3 roky a vinšoval jsem mu v postýlce, aby se mu stejně dobře tak vedlo aspoň ještě třicetkrát tak Dlouho.

Zápisy do rodinné kroniky rodiny Foglarových provedl otec Jaroslava Foglara Jindřich Foglar; opravy respektive doplnění zápisu z roku 1907 ohledně průběhu porodu učinila maminka J. Foglara Marie Foglarová.

Dne 16. dubna 2023 oslavil své osmdesáté narozeniny stále mladý hoch se srdcem v krátkých kalhotách, odvážný žižkovský hraničář, skaut, člen a skautský vůdce nejen Foglarova oddílu Hoši od Bobří řeky, Sekáč, výborný písmák a skvělý vypravěč, moudrý a citlivý člověk, bratr a kamarád, který nezkazí žádnou legraci a sám ji i vymýšlí - Jiří Zachariáš, skautským jménem Pedro zvaný.
Dodatečně přejeme Pedrovi k jeho úžasnému jubileu všechno nejlepší, hlavně pevné zdraví, štěstí a ještě spoustu krásných výprav a zážitků nejen na skautské a foglarovské stezce.
Kruh přátel odkazu Jaroslava Foglara + Roy
(k přání se přidává i redakce Bohouška)

Tak ten život nějak moc utíká. Už je tomu dvacet let, co se otevírala nová ulice se jménem spisovatele Jaroslava Foglara. Stalo se tak 21. června 2003 v Praze 13 na Velké Ohradě. Ulice vychází z Tlumačovské ulice od křižovatky s Rotavskou a navíc leží nad Prokopským údolím, které bylo častým cílem výprav Jestřábova oddílu. Jak symbolické, že se to právě stalo v Praze 13. Třináctka byla totiž Jestřábovo magické číslo.

Přesně po třiceti letech od premiéry jsem oslovil režiséra filmové Záhady hlavolamu Petra Kotka, který se shodou okolností k tématu Rychlých šípů, života a díla Jaroslava Foglara vrátil v loňském roce, kdy připravil v Muzeu hlavního města Prahy výstavu Město jako přízrak - Pražské inspirace Jaroslava Foglara. Společně jsme zavzpomínali na dobu natáčení dnes již legendárního filmu.

17. května 1993 vznikla zásluhou mých redakčních kolegů z Bohouška Milana Lebedy - Alpína a Petra Molky - Besta informační kancelář pod názvem Pražské sdružení Žlutého kvítku" a to na adrese Křížová 8/188, Praha 5 - Radlice, kde týž den byla také otevřena prodejna tábornických potřeb a dobrodružné literatury ORIN, kterou oba provozovali.

Na sociálních sítích jsme se zeptali přítomných foglarovců, jak po třiceti letech vzpomínají na uvedení filmu režiséra Petka Kotka. Máte také svoji vzpomínku? Napište ji do komentářů nebo na e-mail: info@bohousek.cz

Před třiceti lety (13. května 1993) byl v pražském kině 64 U Hradeb premiérově uveden film režiséra Petra Kotka na motivy knihy Jaroslava Foglara Záhada hlavolamu.
Slavnostní akci předcházelo samotné natáčení a zpracování filmu, které trvalo více než jeden a půl roku. Do role starého kostelníka původně režisér chtěl obsadit spisovatele Jaroslava Foglara, ze záměru však nakonec sešlo a nakonec si zde střihl svoji poslední filmovou roli herec Josef Antonín Stehlík (1907-1995). Do rolí Rychlých šípů se podařilo najít typově velmi podobné dětské herce a v rámci komparsu si zahrálo mnoho nejmladších obdivovatelů Foglarových knih. Jednu ze svých prvních rolí si zde v roli Otakara Losny zahrál Matěj Hádek, roli tajemného Ema pak herec a kaskadér Karel Engel (1940-2018), jeho syna Štěpána Mažňáka Jan Kehár, Velkého Vonta Filip Jančík (ten mimochodem namluvil knihu Záhada hlavolamu na CD), Dlouhé bidlo zase Karel Zima. A kdo hrál Rychlé šípy? Odndřej Hošt Mirka Dušína, Martin Voldřich Jarku Metelku, David Diviš Jindru Hojera, Jaroslav Richter Červenáčka a Martin Vlasák Rychlonožku.
Téměř dokumentární kamera Miro Gábora si vybrala lokality v Praze, Brně a Olomouci, které se blížily představě Stínadel a Druhé strany. Tím se i film odlišil od stejnojmenného seriálu natočeného s více než dvacetiletým předstihem. Filmová Záhada hlavolamu ve svých 97 minutách stopáže bohatě těží z exteriérů. Záběry umocňuje působivá hudba Petra Maláska (hudbu nahrálo Filmové hudební studio AB Barrandov pod vedením legendárního dirigenta Mario Klemense) a komentář herce Petra Čepka. Scénář Petra Kotka a Ivana Arsenjeva byl velmi věrný knize Jaroslava Foglara (přiložené dokumenty dokládají, že jeho první verze vznikla v roce 1991).
Film vyrobilo studio AB Barrandov - Filmová produkce, producentské centrum Jana Šustera v koprodukci Ministerstva kultury České republiky, Lucernafilmu a Petra Kotka. Nositelem copyrightu je AB Barrandov, a. s., na distribuci měl do roku 1998 monopol Lucernafilm - Gama.
V kinech se film promítal více než rok, za tu dobu ho zhlédlo 106 000 diváků. Ač většina diváků byla snímkem nadšená, mezi filmovými kritiky si moc pochopení nezískal. Kritizována byla zejména topornost dětských postav a statičnost filmu. Mezi samotnými foglarovci vznikly tři skupiny, které v podstatě existují dodnes - jedné se více líbí televizní seriál, druhé film, třetí ráda sleduje obojí.
Poměrně záhy film vyšel na videokazetě, ve videopůjčovnách byl k dispozici od 1. 12. 1993, ve volném prodeji od 16. 6. 1995 (vydavatel Bonton Home Video), na vydání na DVD si ale musel počkat až do 10. 12. 2014 (Magic Box). Televizní premiéru si odbyl na TV Nova 31. 8. 1994 (film nebyl přerušován reklamami a k jeho sledování dopředu zvaly předtočené upoutávky). Od roku 2007 do současnosti byl na televizních obrazovkách vysílán podle internetové filmové databáze minimálně 105 krát, z toho dvakrát na Slovensku.