Průzkumná výprava na tábořiště pražské Dvojky z roku 1938 na Podkarpatské Rusi

Takříkajíc »vpředvečer« Roku s Jaroslavem Foglarem se vydala čtyřčlenná skupina cestovatelů z Jihomoravské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara na Ukrajinu, do míst, kde před mnoha lety v roce 1938 tábořil u obce Sinovír (dnes Siněvír) s pražskou Dvojkou Jaroslav Foglar - Jestřáb. Hledání tábořiště nebyla věc jednoduchá, vesnice Sinovír se nachází asi 3 kilometry severně od známé Koločavy v oblasti Podkarpatské Rusi, Zakarpatské Ukrajiny, nebo, jak sami místní nejčastěji říkají, prostě Zakarpatie, což znamenalo řadu komplikací. Ale tím lépe, protože teprve komplikace udělají z obyčejné cesty dobrodružství.Dva dny jsme strávili stopováním ve směru Košice, kde se k nám připojil Rolf, který musel bohužel vyrazit později a vlakem. Odtud již cesta vedla panťákem přímo na hranice. Že to na Ukrajině není jen tak, jsme pochopili vzápětí, když jsme »čáru« překročili vlakem, který podle jízdního řádu neexistuje, ve stanici jej zapřeli, avšak místními byl, byť v jednu ráno, hojně využit - samozřejmě bez jízdenky i průvodčího. Pak již stačilo vyplnit formulář v ukrajinštině a angličtině, uvést fiktivního hostitele Vasila Globu a hurá do nitra tajuplné země!

Prvotní zmatky se dvěma nádražími pro příměstské a dálkové vlaky vystřídala radost z jídla prodávaného přímo »na palubě« elektrické jednotky a zážiky z cestování po železnici kalným ránem. Ve stanici Chust, kam kdysi se svým vagónem dojel i Jestřáb, naše cesta po kolejích končila a po pár hodinách čekání jsme pokračovali autobusem. Zde jsme se seznámili s Ivanem - česky mluvícím domorodcem, který nás za několik dní ochotně provedl po Lvově a pomohl nám s nejednou neznalostí místních poměrů. Autobus však končil cestu v Mižhirji, jež od Siněvírského národního parku dělí mohutný průsmyk.

Po rozlosování dvojic jsme pokračovali ve stopování, což bylo někdy vzhledem k domluvě problematické, takže někteří došli do údolí řeky Těrebly až téměř se soumrakem. Pokračovali jsme pak vzhůru proti proudu k soutoku s říčkou Ozerjankou a zaplatili vstupné do rezervace ve výši 4 korun. Za setmění jsme pak vystoupili od protržené klauzy k plavení dřeva, v níž dnes sídlí muzeum vorařství, až k horskému jezírku, kde jsme přenocovali ve srubu, za nějž by se nemusel stydět žádný kanadský lovec kožešin.

Po nočním dešti a ranní koupeli jsme vyrazili na místo. Oblast, kterou nám popsal pan Vodenka - Jíra, poslední žijící pamětník tábora u Sinovíru, zabírala několik kilometrů čtverečných a i s dobrou mapou a znalostí fotografií jsme si nálezem nebyli příliš jistí. Úkolem bylo tedy hlavně zmapovat blíže terén a připravit podklady pro další identifikaci místa v Praze (což se nakonec podařilo). Několik hodin jsme tedy strávili focením, srovnáváním s mapou, procházením luk a lesů, úvahami o poloze tábořiště a dokonce multilingvním rozhovorem s panem Mikolou, patrně nejstarším pamětníkem v chalupách u Ozerjanky, který se narodil sice až v roce 1939, ale z vyprávění věděl něco o »pioněrském lageru«. Po důkladném zdokumentování jsme se dosyta vyřádili v dravém proudu říčky, který nás unášel nádhernou krajinou a zamířili opět do Mižhirji a Chustu.

Po noci na autobusovém nádraží, kde narozdíl od vlaku autobus ohlášen byl, ale vůbec nepřijel, jsme se dostali do Chustu a v následujících dnech putovali veškerou možnou dopravou do solných dolů v Solotvinu, podél bývalé československé peážní dráhy přes Rumunsko do lázeňského města Rachova, kde jsme ochutnali šašlik a nočním »expresním pojezdem« do zemského města Lvova, který musí uchvátit všechny milovníky stíndelských uliček. Po znovushledání s Ivanem a prohlídce městských pamětihodností už nás čekala pouze zpáteční cesta, která by sice vydala na samostatné vyprávění, avšak dosti bylo příhod.

O Velikonocích roku 2007 při příležitosti 100. výročí narození Jaroslava Foglara hodlá Jihomoravská pobočka SPJF vztyčit na Ukrajině poblíž obce Siněvír, na místě, kde spisovatel tábořil v roce 1938 se svým oddílem pražskou Dvojkou, dřevěný památník ve formě totemu a cedulky s nápisem, který bude návštěvníky o táboře i spisovateli informovat ve dvou jazycích.


Foto: Jiří Kalina - Čáp
Po kliknutí na obrázek se jeho náhled zvětší.